Základy orientačního myšlení

Jednotlivci i týmy mohou buď „zamrznout“, kdy důležitá rozhodnutí odsouvají a čeká se, než bude pozdě. Nebo začnou zbytečně riskovat, kdy vše na základě hlasu intuice vsadí na jednu kartu. Nechají se svést z rozumné stezky plejádou kognitivních omylů, neotestují si výchozí předpoklady a správnost vlastní úvahy. Prostě se vrhnou na rozhodnutí se slovy, že „lepší je něco udělat, než vůbec nic“. Ještě lepší je ale udělat vědomě funkční rozhodnutí a svou taktiku postupně korigovat, jak se postupně seznamujeme s novými skutečnostmi.

V humancraftu rádi hledáme paralely mezi sportem a prací, od horolezectví a potápění, až po bojová umění a týmové sporty. Je to tak proto, že sport nám pomáhá rozvíjet specifické dovednosti, které se mohou hodit i v leadershipu a podnikání. Sportem, který výborně simuluje rozhodovací situaci leaderů ve VUCA světě je orientační běh. Musíme se při něm vyznat v náročném a proměnlivém terénu, ke kterému dostáváte mapu až při startu, kdy všem běží čas. Od prvního momentu závodu jsme pod objektivním i subjektivním tlakem a v silné konkurenci ostatních závodníků. O výsledku závodu rozhoduje stejně tak fyzická připravenost, jako hlava – a to doslova. Pokud si chybně rozmyslíme taktiku nebo se přestaneme vědomě kontrolovat, okamžitě dostáváme od přírody zpětnou vazbu: Zabloudíme. – „počkejte, nebo jsme nezabloudili?“ Proto, ač špičkoví orientační běžci postupují relativně rychle, současně jednají vysoce vědomě a nevrhají se „bezhlavě“ do zbytečných rizik. Když udělají chybu, zpětně jí poctivě analyzují a vyvodí z toho ponaučení do příštích závodů. Skvělé je, že schopnost vědomě se rozhodovat při orienťáku v lese se dá na vlastní kůži zažít, simulovat a dá se v ní i výrazně zdokonalit. A co více, lze tuto inspiraci aplikovat do board roomu a zvednout kvalitu rozhodování leadership týmů, kde jde o víc než o radost z vyhraného závodu v krásné přírodě.