Doporučujeme k přečtení - Built to Last

Tato kniha pojednává o klasickém tématu manažerské literatury - v čem se liší úspěšné firmy od těch méně úspěšných. Je zde však několik faktů, které tuto knihu staví svou kvalitou řádově výše nad stávající konkurenci. Upřímně si myslím, že je to jedna z nejlepších, ne-li vůbec nejlepší kniha na toto téma.

Mýtus č. 1: Na začátku musí být vždy převratná myšlenka a jasná strategie.

Skutečnost: Pouze několik vizionářských společností začalo s jasně definovaným podnikatelským nápadem na začátku a žádný z nich by se nedal nazvat převratný. Vizionářské společnosti nejsou založeny ani tak na podnikatelských nápadech (těch je ostatně vždy dost, říkají autoři knihy), jako spíše na budování společnosti samotné. Je třeba položit její základy tak, aby úspěšně fungovala i poté, co její zakladatelé odejdou. Vizionářské společnosti jsou ty, které neustále porážejí konkurenci a chtějí tak činit i za sto let.

Mýtus č. 2: V čele úspěšné společnosti musí stát charismatický vůdce.

Skutečnost: Podle názoru autorů je spíše opak pravdou, nicméně přiznávají, že neměli dostatek důkazů, aby toto tvrzení podložili. Ačkoli se v několika vizionářských společnostech charismatičtí vůdci opravdu vyskytli, měli málokdy zásadní vliv na jejich fungování. Vždy jim jde v první řadě o budování společnosti jako přetrvávající instituce (např. výchovou svých nástupců), nežli o budování osobní kariéry. O většině ředitelů vizionářských firem jste nikdy neslyšeli a ani neuslyšíte. Osobní PR je pro  ně vedlejší nebo se jej cíleně straní.

Mýtus č. 3: V první řadě jde o zisk.

Skutečnost: Ano, zisk či spíše maximalizace návratnosti investice akcionářů (růstem ceny akcie, dividendami a buybacky) je jedna z věcí, o které vizionářské společnosti usilují, nicméně není to věc jediná. Ve skutečnosti jsou pro tyto společnosti daleko důležitější hodnoty, které vyznávají a principy, podle nichž se řídí. Paradoxně však přesto (nebo právě proto) vydělávají daleko více než jejich konkurenti.

Mýtus č. 4: Jedinou jistotou je změna.

Skutečnost: Opak je pravdou. Vizionářské společnosti si žárlivě střeží svou ,,ideologii", tj. své základní hodnoty a principy. Ty zůstávají v některých případech nedotčeny i více než sto let. Konkurenční prostředí se často mění, avšak základy, na kterých byly vizionářské společnosti založeny nikoliv.

Mýtus č. 5: Každý rád pracuje v úspěšné společnosti.                                               

Skutečnost: Rozhodně není pravidlem. Jak bylo řečeno výše, vizionářské společnosti mají své hodnoty, ze kterých nesleví. Člověk se s těmito hodnotami identifikuje nebo dříve či později ze společnosti odejde (nebo je odejit). Neexistuje zde moc prostoru pro kompromisy.

Mýtus č.  6: V úspěšných společnostech je vše pečlivě plánováno a řídí se jasnou strategii.

Skutečnost: Možná to tak ve skutečnosti vypadá, nicméně některé ze svých největších úspěchů dosáhly systémem pokus-omyl. Několik ze společností přiznalo, ze jejich strategie je založena na ,,vyzkoušíme co se dá a ponecháme to, co funguje."

Mýtus č. 7: Aby se dosáhlo změny, je třeba přivést management z jiné firmy (nejlépe od konkurence).

Skutečnost: Za 1700 let (!) kombinované historie všech zkoumaných firem bylo vedení tímto způsobem obměněno pouze čtyřikrát (4x) a to pouze ve dvou firmách. Tohle staví na hlavu všechna prohlášení o nemožnosti změny přicházející zevnitř firmy. Některé z vizionářských firem navíc stále prosazují pravidlo povyšování zevnitř (promotion from within), které v podstatě znamená, že vrcholový management je ve firme 20 a vice let. Jak si tyto firmy udržují schopnost neustále reagovat na změnu konkurenčního prostředí a schopnost inovace?