Trenér
Veronika Vohlídková
Něco pracovního
Veronika má za sebou více než patnáct let zkušeností z prostředí velkých organizací, oborových asociací a vedení lidí. Pohybovala se na pomezí byznysu, veřejné správy a oborových asociací a často byla v situacích, kdy bylo potřeba spojit rozdílné pohledy, prosadit změnu nebo najít cestu tam, kde žádná jednoduchá nebyla. Právě zkušenost z reálného pracovního prostředí dnes přenáší do tréninků. Baví ji témata změny, komunikace, leadershipu, vyjednávání a práce s lidmi. Má ráda, když trénink není jen o tom „něco se dozvědět“, ale když si člověk něco skutečně vyzkouší a odchází s myšlenkou nebo nástrojem, který může hned použít.
Něco osobního
Veronika má ráda život, ve kterém se věci pořád trochu mění. Baví ji lidé, dobré rozhovory, literatura všeho druhu, nové nápady, cestování, pohyb, kreativita i chvíle, kdy může vypnout a být sama se sebou. Je mámou dvou synů, takže už dávno ví, že dokonalé plánování má své limity. Má ráda výzvy a občas potřebuje vystoupit ze své komfortní zóny, zároveň se ale učí, že ne všechno musí být výkon a že někdy je nejlepší strategií zpomalit. Kreativitu má ráda nejen jako způsob vyjádření, ale i jako způsob přemýšlení, tj. hledání nových cest, propojování zdánlivě nesouvisejících věcí a objevování toho, co se objeví, když člověk na chvíli pustí kontrolu. A možná právě proto ji baví kombinovat zkušenosti, lidi, nápady i životní etapy a hledat v nich nový smysl.
1) Jak bys popsal/a svou práci jednou větou?
Pomáhám lidem lépe se zorientovat v náročných pracovních situacích, najít v nich vlastní způsob, jak je zvládnout, a získat větší jistotu v tom, co dělají.
2) Co tě v životě ovlivnilo a jak se to projevuje ve tvé práci?
Asi nejvíc mě ovlivnily změny, kterými jsem sama prošla. Pracovní, osobní i ty, do kterých jsem se původně vůbec nechtěla pouštět. Díky nim dnes vím, že změna není jen otázka strategie a správného rozhodnutí. Je to hlavně práce s nejistotou, vlastní hlavou, emocemi a často i s lidmi kolem nás.
3) Proč pracuješ právě pro humancraft?
Protože jsem tady našla kombinaci, která mi dává smysl, tj. profesionalitu, vysoké nároky na kvalitu a zároveň lidskost, humor a prostor být sama sebou. A taky proto, že mě baví být mezi lidmi, kteří jsou v něčem lepší než já. Po letech, kdy jsem často byla v roli člověka, který měl věci vést, rozhodovat a mít odpovědi, je pro mě osvěžující být znovu v prostředí, kde se můžu učit, zkoušet nové věci a občas zjistit, že něco prostě ještě neumím.
4) Co byla doposud tvá největší výzva v humancraftu?
Asi přijmout, že trenér nemusí být člověk, který má všechno dokonale připravené a vždycky ví, co říct. Po letech v manažerských a expertních rolích jsem byla zvyklá stát před lidmi jako někdo, kdo má odpovědi. U trénování se učím mnohem víc pracovat s procesem, skupinou a nejistotou a dovolit si být někdy jen průvodcem.
5) Jaký vliv má tvá práce na tvůj osobní rozvoj a profesní cesty?
Moje profesní a osobní cesta se v posledních letech začaly hodně propojovat. Po letech v rolích, kde jsem vedla lidi, organizace a složité změny, jsem si začala víc klást otázku, jak chci pracovat a co mi kromě samotného výkonu dává smysl. Přechod k trénování je pro mě součástí této změny, kdy využívám to, co jsem se během let naučila, ale zároveň objevuji nové stránky sebe sama. Učím se být víc přítomná, nespoléhat jen na svou expertizu, pracovat s nejistotou a dát větší prostor své přirozenosti, kreativitě a práci s lidmi. Profesně tak postupně propojuji zkušenost z vedení a strategické práce s tím, co mě vždycky bavilo nejvíc, tj. komunikací, lidmi a jejich rozvojem. A osobně se učím, že další profesní etapa nemusí být o tom zvládnout ještě víc, ale o tom najít způsob práce, který je víc v souladu se mnou.
6) Jaké jsou podle tebe největší výzvy, kterým dnes korpotátní vzdělávání čelí a jak se humancraft snaží tyto výzvy řešit?
Podle mě je jednou z největších výzev to, že lidé jsou přehlcení. Změny přicházejí rychle, očekávání jsou vysoká a zároveň máme pocit, že pořád musíme zvládat ještě něco dalšího. V takovém prostředí podle mě nestačí přidávat další informace. Lidé se potřebují dozvědět, co jim pomůže lépe se orientovat v konkrétních situacích a co si dokážou opravdu přenést do své každodenní práce. Na humancraftu se mi líbí právě důraz na praktičnost a různorodost. humancraft má trenérky a trenéry s velmi odlišnými zkušenostmi, pohledy i styly. A díky tomu nemusí být rozvoj lidí jedna univerzální „krabička“. Každý klient si může najít přístup, který sedí právě jeho lidem.